Co to je
Šikmo dělená látka, modrá a žlutá, s těžkými zlatými třásněmi, na dřevěné tyči s mosazným kováním. Modrá barva za sto šedesát pět let vybledla do šedobíla. Je to nejstarší dochovaný kus Schlaraffie vůbec — starší než kterýkoli hrad, kterákoli schrína, kterýkoli řád.
Den, kdy byl posvěcen
Dne 30. května 1861 vyrazila mladá Schlaraffia na venkovský výlet do Závisti před branami Prahy. Spolek v té době ještě nebyl ani úředně schválen — žádost o koncesi ležela od 18. března na policejním ředitelství, povolení přišlo až 9. června.
„Poté se konalo svěcení praporu. Kanzler Plato pronesl slavnostní řeč a přípitek i hudba přivítaly nový prapor, který byl všemi Schlaraffinkami a Schlaraffy přibit na tyč svého bytí, a poprvé hrdě zavlál Uhuův prapor třepotající se na svobodném vzduchu.“
— Rt Drasal vom Glockenthurm, Chronica Allschlaraffiae, I. díl [CHR-A]
Schlaraffinky přinesly jako kmotrovský dar tři vyšívané stuhy. O devět dní později, 8. června, překvapila deputace Schlaraffinek rytířstvo další, vyšívanou vlajkou; „Burgfrau Carl II. při tom pronesla několik slov“ — manželka ředitele divadla Franze Thomého. [CHR-A]
Proč je tato látka víc než jen látka
V této jediné Drasalově větě se slovo Schlaraffinky objevuje v celé kronice poprvé. Stanovy, podané o deset týdnů dříve, připouštěly jako členy výslovně pouze muže. A přesto ono odpoledne přibíjeli ženy a muži prapor na jeho tyč společně, a kronika jim za to dala vlastní jméno.
Prapor je tak jediným hmatatelným svědectvím nejranější doložené účasti žen na Schlaraffii. → Ženy
Kde je dnes
Prapor je uchováván ve Vídni u Schlaraffia Vindobona. Tím se oba nejvýznamnější kusy Pragy nacházejí na stejném místě: ve Vindoboně se od a. U. 142 nachází i přes dva metry vysoké slavnostní křeslo se stuhou s nápisem „in arte voluptas“, které Bruna Pragy věnovala roku 1884 k 25. výročí založení a které po přestěhování do Štěpánské ulice sloužilo dědičnému Kantzlerovi Barnabovi jako Sesshafte. [VCH IV]
→ Přehled všech zachráněných kusů